Jdi na obsah Jdi na menu
 


Léta mezi světovými válkami

28. 8. 2009

Po roce 1918 měnila železniční stanice několikrát "majitele", až rozhodnutím vítězných velmocí na jednání v Těšíně ze dne 20.července 1920 připadlo město Bohumín a tedy i nádraží Československu. Od června 1928 byly z Bohumína přepravovány ucelené vlaky dlouhého dřeva, jehož ze Slovenska docházelo až 30 souprav denně.

Na nádraží v Bohumíně zavítaly v té době i významné osobnosti – ministři železnic dr. Říha 28.září 1926,  20.ledna1927 P.Najman.

 Rok 1928 – 1929 je zaznamenán jako rok tuhé zimy.  Mrazy dosahovaly    –25oC až  –43oC, napadalo i velké množství sněhu. Tratě byly často zaváté a doprava vázla. Topírenská služba pro poruchy lokomotiv následkem mrazu téměř selhala. Vodní jeřáby zamrzaly, koleje namrzaly ledem, který se musel neustále vysekávat. Soupravy byly nedostatečně vytopeny, nemocnost zaměstnanců stoupala. Také byla omezována osobní doprava (do 22.března 1929 bylo odřeknuto 19 pravidelných osobních vlaků).

Přesto se však postupem času ukázalo, že díky změnám v orientaci přepravních proudů, ke kterým došlo po rozpadu Rakousko-Uherska, výrazně poklesl i objem přepravy zboží.  Doprava uhlí a koksu do Uher z Pruska přes území dalšího suverénního státu – Československa – byla komplikovaná a hlavně drahá, takže zájem o ni nutně klesal. V opačném směru klesal i objem přepravy zemědělské produkce z Maďarska do Německa, což vedlo k omezování provozu  Pruské Hornoslezské  dráhy, které se spojovaly s ČSD právě v Bohumíně.   Pokles výkonů v tomto bodě byl tak velký, že v jeho důsledku došlo k uzavření bohumínského vnějšího nádraží (Vrbice), v roce 1930 nejdřív jen časově omezeného,  od ledna 1931 k uzavření na delší dobu. K nedobrému stavu svým nemalým dílem přispěla i světová hospodářská krize z roku 1929, která se nevyhnula ani bohumínskému nádraží, což se projevilo rovněž poklesem výkonů. V té době také díky uzavření vnějšího nádraží byl převeden provoz výtopny vnějšího nádraží do výtopny na levém přednádraží a nákladní vlaky byly směrovány na nádraží hlavní.

Pokles výkonů na železnici se projevil i na snižování stavu zaměstnanců. V roce 1919 jich pracovalo v železniční stanici 1367. Ale již v roce 1925 se začíná projevovat pokles dopravy a uskutečňují se úsporná opatření.  Stav zaměstnanců je redukován o 230, z nichž 66 je penzionováno.

V roce 1926  došlo k další redukci personálu – u posunu a u komerce o 31 zaměstnanců v lednu a o dalších 50 v červnu téhož roku. Na spádovišti byly zavedeny pouze dvě směny s pauzou od 20 do 6 hodin Od 14.3.1927 je zde pouze denní směna, další snížení stavu zaměstnanců o 106.

V roce 1930 poklesl počet zaměstnanců  na 849 a dále klesal až na 532  v roce 1933, kdy hospodářská krize vrcholila. Ti zaměstnanci, kteří v železniční stanici zůstali, pocítili krizi také – a to trvalým snižováním jejich výdělků.

Obrat k lepšímu nastal až v roce 1934,  i když paradoxně k tomu přispěla houstnoucí předválečná atmosféra. Vliv národnostních menšin Němců a Poláků, které hrozily převzetím moci v pohraničních územích, byl velmi výrazný. Bylo tedy rozhodnuto opevnit státní hranice.  Díky vybudování dvou srubů  v blízkosti státní hranice a poblíž železničního mostu byl Bohumín dobře chráněn.  Ani opevnění, ani mobilizace a válečné nadšení k obraně vlasti však neuchránily bohumínské nádraží od dalších pohrom. Opět už po několikáté ve své historii získalo nádraží důležitý strategický význam.   Tuto důležitou železniční křižovatku se chystalo Německo obsadit a získat tak kontrolu nad dopravou v této oblasti. Poláci ale Německo předběhli a 10.října 1938 bohumínské nádraží obsadili. Protože pro Poláky neměla železniční stanice žádný strategický význam,  rozhodli se nádraží přebudovat na pouhou průjezdní stanici. Z toho důvodu zrušili  na vnějším nádraží výtopnu a dílny a odstranili koleje. Situace se však radikálně změnila po 1.září 1939, tedy po napadení Polska nacistickým Německem.

Stejného dne k večeru obsadila bohumínské nádraží německá armáda

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA