Léta mezi světovými válkami
Po roce 1918 měnila železniční stanice několikrát "majitele", až rozhodnutím vítězných velmocí na jednání v Těšíně ze dne 20.července 1920 připadlo město Bohumín a tedy i nádraží Československu. Od června 1928 byly z Bohumína přepravovány ucelené vlaky dlouhého dřeva, jehož ze Slovenska docházelo až 30 souprav denně.
Na nádraží v Bohumíně zavítaly v té době i významné osobnosti – ministři železnic dr. Říha 28.září 1926, 20.ledna1927 P.Najman.
Přesto se však postupem času ukázalo, že díky změnám v orientaci přepravních proudů, ke kterým došlo po rozpadu Rakousko-Uherska, výrazně poklesl i objem přepravy zboží. Doprava uhlí a koksu do Uher z Pruska přes území dalšího suverénního státu – Československa – byla komplikovaná a hlavně drahá, takže zájem o ni nutně klesal. V opačném směru klesal i objem přepravy zemědělské produkce z Maďarska do Německa, což vedlo k omezování provozu Pruské Hornoslezské dráhy, které se spojovaly s ČSD právě v Bohumíně.
Pokles výkonů na železnici se projevil i na snižování stavu zaměstnanců.
V roce 1926 došlo k další redukci personálu – u posunu a u komerce o 31 zaměstnanců v lednu a o dalších 50 v červnu téhož roku. Na spádovišti byly zavedeny pouze dvě směny s pauzou od 20 do 6 hodin Od 14.3.1927 je zde pouze denní směna, další snížení stavu zaměstnanců o 106.
V roce 1930 poklesl počet zaměstnanců na 849 a dále klesal až na 532 v roce 1933, kdy hospodářská krize vrcholila. Ti zaměstnanci, kteří v železniční stanici zůstali, pocítili krizi také – a to trvalým snižováním jejich výdělků.
Obrat k lepšímu nastal až v roce 1934, i když paradoxně k tomu přispěla houstnoucí předválečná atmosféra. Vliv národnostních menšin Němců a Poláků, které hrozily převzetím moci v pohraničních územích, byl velmi výrazný. Bylo tedy rozhodnuto opevnit státní hranice. Díky vybudování dvou srubů v blízkosti státní hranice a poblíž železničního mostu byl Bohumín dobře chráněn. Ani opevnění, ani mobilizace a válečné nadšení k obraně vlasti však neuchránily bohumínské nádraží od dalších pohrom. Opět už po několikáté ve své historii získalo nádraží důležitý strategický význam. Tuto důležitou železniční křižovatku se chystalo Německo obsadit a získat tak kontrolu nad dopravou v této oblasti. Poláci ale Německo předběhli a 10.října 1938 bohumínské nádraží obsadili. Protože pro Poláky neměla železniční stanice žádný strategický význam, rozhodli se nádraží přebudovat na pouhou průjezdní stanici. Z toho důvodu zrušili na vnějším nádraží výtopnu a dílny a odstranili koleje. Situace se však radikálně změnila po 1.září 1939, tedy po napadení Polska nacistickým Německem.
Stejného dne k večeru obsadila bohumínské nádraží německá armáda.